Osobní automobil se v posledních desetiletích stal symbolem životního stylu většiny lidí. Pohodlí osobního auta většina z nás nerada zaměňuje za šetrnější a ohleduplnější ale snad méně komfortní způsoby přepravy. Zatímco v těch opravdu vyspělých městech světa (New York, Londýn, Kodaň) již pochopili nesmyslnost neustálého zlepšování podmínek pro pohyb a odstavování neustále se zvyšujícího počtu aut, v našich podmínkách ke kulminaci městského automobilismu zatím nedochází. Přestože se zdá, že v malých městech tento problém není tak palčivý, dochází zde také k zásadnímu střetu mezi automobilem a člověkem zejména ve veřejných prostorech hustěji zastavěných částí města.
Ve Vysokém Mýtě se poslední dobou přistupuje k rozšiřování ploch pro parkování v bezprostředním okolí historického jádra uspokojující ad hoc poptávku po parkování bez návazností na celkovou dopravní strategii. Ta totiž neexistuje. Město nemá zpracovaný generel dopravy, který je dnes již zcela nezbytný pro velká a střední města. I menší města však k jeho pořízení přistoupila, neboť pochopila závažnost problému dopravy ve městě a nezbytnost komplexního přístupu k jeho dlouhodobému řešení. Takovým příkladem může být například generel dopravy Rožnova pod Radhoštěm zpracovaný na podnět mladých architektů ze sdružení Rožnov21.
V první řadě je třeba si uvědomit, že veřejných prostranství ve městech je limitované množství. Zejména v historickém jádře s dnešním množstvím automobilů středověcí plánovači jistě nepočítali. Problém automobilismu ve městě lze v zásadě rozdělit na problém s parkováním a se samotným pohybem automobilů. V prvním případě stojící automobil zabírá veřejné prostranství na úkor chodníků pro chodce, zeleně, prostranství pro společenská setkání a dalších aktivit typických pro živé město. Řady stojících aut se stávájí bariérami pro pohyb po ulicích i pro vizuální kontakt s kolemjdoucími. Rozsáhlé parkovací plochy se pak stávají především za tmy potenciálně nebezpečnými místy pro auta i pro lidi. Samozřejmě není možné zcela vyloučit z ulic a náměstí parkování. Jde především o dobře nastavený poměr ploch vymezených pro parkování a o jejich vhodné využití. Druhým problémem je pohyb aut, který je mnohem rychlejší ve srovnání s chodcem nebo cyklistou. V ulicích tak automaticky dochází ke střetu “slabších” chodců a cyklistů se “silnějšími” řidiči aut. Ta činí pohyb i pobyt “slabších” na ulicích méně příjemným až nebezpečným a nepřímo je nutí přesedlat také do automobilu. Tím se kruh uzavírá. K jeho přerušení je třeba změna přístupu na úrovni dopravní strategie města jako k tomu došlo například v případě výše zmíněných měst.
Pojďme se podívat na příklady míst z našeho města, která jsou automobilem degradována:
provizorní parkoviště v rohové proluce vytváří nekontrolovatelné a potenciálně nebezpečné místo v centru města (parkovací plocha v ulici Litomyšlská)
frekventovaná pěší spojnice mezi centrem a předměstím prochází prakticky přes parkoviště, které slouží pro pár automobilů zasahujích dokonce i nad jediný úzký chodník (parkovací plochy u Bazénu)
nebezpečný přechod pro chodce na hlavní pěší trase navazuje z jedné strany na luxusní chodník vedoucí do centra na na druhé straně na zeď a velmi úzký chodník (přechod pro chodce u zdravotního střediska)
nepřehledná křižovatka do které navíc zasahují parkující auta vytváří místo plné konfliktů především mezi automobily navzájem, ale i mezi automobily a chodci (křižovatka před restaurací Tejnora)
úzké chodníky a rychle projíždějící auta v centru města vytváří nebezpečné situace zejména pro chodce (ulice Pražská)
Snahy o absolutní uspokojení poptávky automobilismu ve městě mohou vést až k totální degradaci veřejných prostranství. Při řešení dopravy ve městě je třeba komplexní přístup a zvážení všech dostupných forem dopravy. Je zřejmé, že přemíra používání automobilu ve městě má výrazný rozkladný dopad na společenský život ve městě. Uzavřeni ve svých plechových kočárech bojujeme o volná parkovací stání, volný a rychlý průjezd přeplněnými ulicemi ale současně jsme stejnými automobily ohrožováni při pohybu po úzkých chodnících, na nechráněných přechodech a musíme se mezi nimi prodírat při přecházení přes ulici nebo náměstí. Podoba veřejných prostranství by měla být založena na společné shodě jejich uživatelů. Chceme města pro lidi nebo pro auta?
Pavel Stříteský
architekt