(předneseno na jednání Zatupitelstva Města Vysoké Mýto dne 18.6.2014)
Vážení členové Zastupitelstva Města Vysoké Mýto,
nyní tu nehovořím pouze sám za sebe, ale také za vysokomýtské kolegy architekty, historiky umění, umělce a další členy spolku proMejto.
S veškerou vážností a vědomím odpovědnosti ke společnosti a našim profesím prohlašujeme, že jsme zděšeni tím, jaké projekty ve veřejném prostoru města jsou připravovány. V případě stezky botanickou zahradou, ať už se aktuální projekt jmenuje jakkoliv, se jedná o politováníhodný zásah do citlivé struktury města.
Vysoké Mýto jako město, jež se objevuje v odborných publikacích jako zářný příklad sídla vystavěného na středověkém šachovnicovém půdorysu s částečně dochovaným hradebním systémem, by mělo k těmto prostorům přistupovat s patřičnou úctou, pokorou a usilovat o citlivé soudobé navázaní na odkaz našich předků.
Uvědomění si těchto souvislostí a významu území v celoměstském organismu, vedlo k oslovení odborníků, tedy zahradních a krajinářských architektů, o jejichž kvalitách nejlépe mluví realizované projekty. Slibně nastoupený směr bohužel následně město opustilo. To, s čím jsme konfrontováni dnes, je výpovědí o vyprázdněnosti, pokleslosti a spíše jen pouhým vyjádřením elementární potřeby stavět.
Je to dehonestace řemesla zahradních a krajinářských architektů. Ve vyspělých západních samosprávách si nikdo nedovolí zpochybňovat důležitost přítomnosti této profese v plánovacím procesu měst. Hovořit tak o nepříslušnosti, neprofesionalitě, pokud se jedná o zelený podhradební prstenec, je troufalost, ke které by komunální politici už ani v mnoha českých městech nesebrali odvahu. Ba naopak, v případě obdobných projektů krajinářský architekt, jakožto odborník disponující vzděláním a zkušenostmi pro danou problematiku, dohlíží na celý proces.
Samotné Vysoké Mýto je zhmotněným svědectvím, že stavitelství je důležitým nositelem kultury. Právě veřejné stavby mají kultivovat veřejný prostor, jít příkladem, vychovávat. Zejména v případě parku potom vytvářet prostor k zastavení, dialogu, poklidnému trávení volného času, relaxaci. Pokud je jedinou ambicí pouhý průchod či průjezd, lze hovořit o totální rezignaci, nebo snad nějaké mýlce.
Zcela zřejmě se jedná o nepochopení smyslu a účelu úprav bývalé botanické zahrady. Pomineme-li zásahy potřebné k sanaci a stabilizaci svahu.
Chodník prostý jakéhokoliv městského mobiliáře, chodník prostý jakékoliv artikulace a důstojného vyjádření významu místa, chodník prostý jakéhokoliv dialogu s výraznou topografií, řekou a samotnými hradbami. Chodník prostý žádoucího bezbariérového přístupu od náměstí. Prostý asfaltobetonový chodník.
Pokud snad někdo dosud nabyl dojmu, že takto investované veřejné peníze přináší městu, potažmo vysokomýtským občanům, náležitou protihodnotu v podobě kvalitního a atraktivního veřejného prostoru, je třeba hlasitě a důrazně vyslovit, že tomu tak rozhodně není.
Naši předci se do dějin zapsali jako chytří lidé, kteří věděli, jak správně postavit celé město. Jako odborníci vás, každého ze zastupitelů Vysokého Mýta, vyzýváme:
nedopusťte, abyste zrovna vy byli podepsáni pod bezcitným poškozením jejich staletého odkazu.
Budeme vám za to velice vděční my i další generace vysokomýtských obyvatel.
Podepsáni členové spolku proMejto:
Ing. arch. Jiří Šafr
Ing. arch. Barbora Šedová
Mgr. Hana Lamatová
Ing. arch. Pavel Stříteský
Mgr. Martin Studnička
Jan Svoboda