Ne tak snadno. SPOLEK.proMejto ve spolupráci se Spolkem přátel dopravy podal žalobu proti zrušení přechodu u Donocyklu. Samotný návrh soudu zpracoval Štěpán Holub, advokát společnosti Holubová advokáti. Nyní se čeká na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
Co se stalo? Stavba dálničního obchvatu Mýta se před rokem už blížila ke svému konci, když na radnici někdo přišel s myšlenkou, že musíme zákazem vjezdu ochránit městské silnice před těžkými nákladními auty se stavebním materiálem. Jejich jízda zůstane povolena pouze tam, kde vozovka patří Pardubickému kraji. Ten tak zaplatí opravy, pokud budou jeho silnice poškozeny. Vysoké Mýto ušetří, protože jeho majetek zůstane nepoškozen. Proč ne – každá koruna dobrá. To by však nesměla následovat série nešťastných rozhodnutí a nefunkčních řešení. Policie totiž s nápadem souhlasila, ovšem jen když bude zrušen přechod pro chodce právě na krajské silnici u Donocyklu. A už se to vezlo. Město sklaplo podpatky a celou akci zúřadovalo ve dvou krocích. Nejprve odbor dopravy před rokem zrušil přechod, a to prostým, tedy neveřejným, stanovením. Navenek radnice absurdně hlásala “Přechod bude zrušen, aby se zvýšila bezpečnost chodců”. Ve druhém, samostatném, kroku odbor projednal zákazy vjezdu nákladních aut. Jako bonus se objevil krok třetí. Město zjistilo, že se mu ”podařil” pravý opak – bezpečnost na zbývajících dvou přechodech, tedy před divadlem a v ulici Pražská, se snížila(!). Auta od Chocně už totiž nejsou zrušeným přechodem zpomalována. Město proto projednalo omezení rychlosti v této křižovatce a úpravu dalších dopravních značek. Druhý a třetí krok byl již projednán jako Opatření obecné povahy, tedy již veřejně s vyvěšením na úřední desce. Tyto informace se podařilo SPOLKU.proMejto zjistit dotazováním na jednání zastupitelstva, pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím a z městské úřední desky.
Jsme spolek, jehož členy jsou odborníci na architekturu a urbanismus včetně dopravy a který se soustavně víc než deset let zabývá veřejným prostorem Vysokého Mýta. Z odborného pohledu a na základě místních znalostí jsme dospěli k závěru, že zrušení přechodu jde proti zájmům obyvatel města. Šikanuje nejslabší uživatele veřejných prostranství, extrémně podporuje nadvládu automobilové dopravy a tím snižuje kvalitu života ve městě. To je v rozporu nejen se zdravým rozumem, ale i s platnou legislativou a s platnými technickými normami. Spolek dal podnět na přezkum ke Krajskému úřadu Pardubického kraje, který však postup dopravního odboru potvrdil. Nezbývalo, než se obrátit na soud.
Co je špatně? Musíme uvést, že nerozporujeme velké nedostatky původního přechodu. Ovšem jeho úplné zrušení na jedné z nejdůležitějších pěších tras ve městě bylo příliš velkou zkratkou a příliš velkým zjednodušením.
1. Rozhodnutí o zrušení přechodu prostým stanovením bylo nedemokratické. Veřejnost tím nedostala šanci jakkoliv návrh připomínkovat, ačkoliv se zásadně změnil způsob fungování celého prostoru křižovatky i celého města.
2. Nebyly zkoumány jiné možnosti a nikdo nedomyslel důsledky. Ukázalo se, že zrušením přechodu vznikly nové problémy. Zbylé přechody se staly víc nebezpečnými, bylo nutno dalším řízením povolovat další úpravy dopravních značek. Stranou necháme nefunkčnost instalovaných sloupků a řetízků, které jsou neustále poškozovány projíždějícími kamiony.
3. Zrušení přechodu příliš nadržuje autům. I technická norma říká, že i na hlavních komunikacích v obcích “musí být v rovnováze podmínky jednotlivých druhů dopravy (chodců, cyklistů, veřejné hromadné, individuální automobilové, dynamické, statické).” Nelze tak omezovat jen chodce, kterých je ve městě dokonce víc než řidičů. Řidiči sami občas chodí pěšky, ale omezujeme tím hlavně naše děti, seniory a další, kdo řídit nemohou nebo nechtějí.
4. Současný stav brání přirozenému pohybu po městě. Pokud si včas nedáte pozor, nebo místo neznáte, řetízky vás po chodníku navedou do prostoru, kde jste ztraceni. Žádný přechod pro chodce nevidíte, můžete jen riskantně přeběhnout silnici. To je daleko nebezpečnější než původní přechod.
5. Současný stav dává zcela mylný signál veřejnosti. Na čtyřramenné křižovatce zbyly pouze dva přechody. Do prostoru Masarykových sadů a k Československému kostelu se nyní lépe a bezpečněji dostaneme autem. Radnice tím zcela jasně říká: “Nechoďte po městě pěšky, jezděte autem. Pěšky pořádně nikam nedojdete. Pokud ano, tak po velice komplikované trase.” To ovšem dál zvyšuje množství aut v celém městě a neúměrně navyšuje poptávku po parkování.
Řešení dopravy ve městě není raketová věda. Není ale také vždy intuitivní – některé kroky vedou ke zhoršení, i když původně chcete opak. V Mýtě zcela ignorujeme dopravu cyklistickou. Ulice mají také další funkce, například pobytovou. Vše je potřeba pečlivě zvážit, vyvážit a naplánovat, a to v širších návaznostech. Je třeba také sledovat aktuální poznatky v oboru. Uvědomují si to už zákonodárci i normotvůrci. Těšíme se, až si to uvědomíme i my všichni ve Vysokém Mýtě. Snad nám teď soud pomůže se v tom alespoň trochu zorientovat.
Jiří Šafr, architekt, t.č. předseda SPOLKU.proMejto
